|
|
Metoda dějin umění v díle Heinricha Wölfflina (1864-1945)
Mandažiev, Petr ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent) ; Kroupa, Jiří (oponent)
Heinrich Wölfflin (1864-1945) patř il k nejvlivnějším badatelům z oboru dějiny umění. Jeho kniha "Kunstgeschichtliche Grundbegriffe" ("Principles of Art History") z roku 1915 sklidila velký ohlas i kritiku. Wölfflin se v ní snažil vysvětlit nadosobní zákonitosti uměleckého vývoje, který se v průběhu dějin periodicky opakuje. Tento vývojový proces, vrcholící ve dvou fázích, podmiňuje veškerou uměleckou tvorbu (architektura, sochař ství, malíř ství, umělecké ř emeslo), jež tak vzniká v rámci př edem daných možností. Každou fázi Wölfflin definoval pěticí pojmů, které vystihují její charakter. Prvním z vrcholů je umění orientované podle analogie s hmatem, druhým tvorba, již určila analogie se zrakem. Protiklad "stylu lineárního", vázaného na př edměty, a "stylu malíř ského", spjatého s čistě optickými kvalitami, odvodil Wölfflin ze stupňů vývoje lidské obrazotvornosti, která postupuje právě od hmatových k obrazovým př edstavám. Tento postup př itom - jak sám zdůrazňuje - nikdy nemůže být opačný, vždy probíhá pouze jedním směrem. Do obou stylových typů potom vstupují různé, dobově podmíněné kulturně-historické obsahy, které tvoř í vnější komponentu uměleckých děl, kam patř í i specifický projev tvorby jednotlivých národů. Wölfflin tak ve svém stylově-historickém př ístupu spojil postulát zákonitého...
|
host ::
RSS.